Svojsíkáč 2019 Vesmírná Odyssea

Tento rok se odehrával další Svojsíkův závod, letos pro skauty a skautky. Za nás Poutníky byla vyslána pětičlenná družina (posádka), aby nás reprezentovala.

4. květen byl pro některé z nás den, kdy jsme měli dokázat určité znalosti právě na Svojsíkáči. Připravovali jsme se na něj poměrně dlouho a pečlivě, a tak do nás spousta lidí vkládala velké nadějě.

Když jsme dorazili do Doloplaz, skoro nikdo netušil, co nás čeká. Báli jsme se. Nechtěli jsme ostatní zklamat, ale na druhou stranu jsme se na tuhle výzvu neskutečně těšili. Když jsme následovali skupinku skautů mířících také na závod, zabloudili jsme. To bylo celkem vtipný. Nakonec jsme však našli náš cíl.

Musím podotknout, že už od rána svítilo sluníčko, a to bylo znamení! Dalším znamením bylo naše číslo v závodě – 15 (15.oddíl). Proto v nás rostla odvaha. Po zahajovacím nástupu polovina hlídek odstartovala závod v 9:30. My Poutnící ALL STARS jsme byli až ve druhé polovině, takže jsme se bavili aktivitami z modulu před závodem. Aktivity byly různé, ale nejvíc nás bavilo zpívání a ninja skáča (Poutníci ALL STARS ví proč).

Hodinky ukazovaly 11:30, a to znamenalo jediné. Závod pro nás začal. Na prvním úkolu (manuální zručnost) se nám tolik nedařilo a získali jsme polovinu bodů z maxima. Náladu jsme si ale spravili na dalším stanovišti, kde jsme získali plný počet a dobrá nálada už nás neopustila. Zbytek závodu utekl jako voda a my už byli opět nastoupeni po družinkách a netrpělivě jsme čekali na výsledky.

Nejprve vyhlašovali kluky. Vyhrála družinka Gibonů, kterým jsem to přála (opět víme proč). Poté byly na řadě holky. Jelo se od posledního místa a s každým narůstajícím jsme si oddechli. Nebyli jsme ohlášeni do čtvrtého místa, což znamenalo, že jsme postoupili tak, jako tak. Mimochodem… už v ten moment jsme se začali hlasitě radovat a já jsem se štěstím rozbrečela.

Nebyli jsme ani na třetím místě. Ale ani na prvním. To nás však ani trochu nezklamalo. Jestli vás ano, omlouváme se. S hrdostí jsme si šli pro náš krásný diplom, se všemi jsme si podali ruce a vybrali si odměnu – ,,petang“ a fixky (z toho je taky celkem fajn příhoda). Pak už začalo loučení a družinky začaly pomalu ale jistě odjíždět. My jsme byli pořád zářivá sluníčka i potom, co začalo pršet. Po návratu domů jsme se odměnili šampáněm, nanukem a čipsíkama. Myslím, že na celý ten den pak ještě všichni dlouho mysleli.

Tímhle, vám týme, chci ještě jednou poděkovat za to, jací jste a taky naší Fixince, která tam s námi skoro celou dobu byla. Krajské kolo asi nebude taková pohoda, ale my jsme Poutníci ALL STARS (Alenka, Bubu, Tečka, Malík a já)!

Zvonilka