V pátek jsme se všichni sešli na hlavním vlakovém nádraží.
Výpravu vedly Ještěrka a Tečka.
Velkou část cesty jsme se bavili hraním tiché pošty na dva týmy. S námi hrála Tečka a hned vedle v kupé Ještěrka.
Cesta vlakem byla docela dlouhá, ale stejně jsme ještě museli přesedat na autobus.
Z autobusu jsme pokračovali do klubovny skautů, kteří nám ji půjčili na přespání. Po příchodu jsme posvačili a pak hned bylo na řadě vybalování. Spalo se na půdě na matracích, já jsem spal vedle Čila a Cendla. Na usnutí nám Tečka četla příběh o Stryze – Královně, ze které se stala zombie.
V sobotu jsme vyrazili na výlet na Zlatokopecký skanzen. Cesta byl dlouhá necelých 5 km, ale ani se mi to nezdálo daleko, protože nám Tečka četla příběhy o Zaklínačích a jejich dovednostech. Cestou jsme se ještě zastavili ve Zlatorudých mlýnech. Tam jsme si hráli na gladiátory.
Také mě zaujalo, že tam celou dobu hořel oheň a my se mohli ohřát. Ve Zlatokopeckém skanzenu jsme měli prohlídku a taky jsme si mohli zkusit vyrýžovat nějaké zlato.
Pokud vím, největší úspěch měl Čil, který našel zlatou minci.
Večer po návratu jsme vymýšleli pro ostatní přezdívky a pak jsme byli pasováni na zaklínače a dostávali amulet. Také nás rozřadili do různých škol pro zaklínače.
Vneděli ráno jsme měli na snídani palačinky – MŇAM! Díky Ještěrko a Tečko!
Po snídani bylo bodování a pak už jsme jen balili věcí. Nakonec následoval útěk na autobus a cesta domů.
Výprava byla prima, počasí nám přálo, ale hlavně jsem rád, že už máme skoro všichni přezdívky.
Takhle jsem to viděl já – Woody
Poznámka Tečky a Ještěrky
Focusovi se při nákupu v obchodu podařilo převrátit nákupní vozík… paní prodavačky měly hezčí den.
Trentova skvělá hláška u sobotního oběda…“Ale nechcu zrní – jsem snad nějaká slepička?“
Díky vlčata, moc jsme si to s vámi užily. <3