Expedice Brno

O podzimních prázdninách jsme se my – skauti a skautky – vydali ve dnech 26.-29. října na již typickou expedici do města. Letos to bylo právě město Brno, které jsme navštívili.

Začali jsme v pátek na nádraží, odkud nás autobus dovezl do Brna. Hned po příjezdu jsme se šli zabydlet na náš provizorní domov pro následující čtyři dny. Bydleli jsme na kolejích, kde bydlí i Ještěrka. Už v pátek večer jsme poprvé opustili koleje a jeli obhlídnout město za tmy. Byla to okouzlující prohlídka.

Další den ráno jsme po snídani vyrazili natěšeně do IKEI, kde jsme strávili asi dvě hodiny. Dále jsme pokračovali na Prýgl, kde jsme nasedli na loď a dopluli až na hrad Veveří, který jsme si prohlídli jen z venku, a zas jsme frčeli zpátky do přístavu. Po příjezdu na koleje nám děvčata ukuchtily véču, abychom mohli jít lozit. Na stěnách a boulderu jsme spíše dělali blbosti. Večerní lození nás utahalo a tak jsme ulehli do postele, abychom se pořádně vyspali na další den.

V neděli jsme na počest oslav sto let Československa navštívili setkání na náměstí a také rozdali pár trikolór. Dále jsme pokračovali přes Stránské skály rovnou k Fixce domů, kde jsme si dali obídek a a u toho zkoukli Simpsonovi. Od Fixky jsme jeli vyzvednout Tygra k němu domů, přičemž jsme stihli obhlídnout jeho obydlí. No a dále jsme už i s Tygrem pádili rovnou na bazén na Kraví hoře. Tam jsme se vyblbli a za tmy jsme se vrátili na koleje.

No a poslední den jsme po sbalení všech věcí a uklizení pokojů vyrazili doprovodit Ještěrku do školy a při té příležitosti jsme si prohlédli tamější školní arboretum. Dále naše cesta vedla přes Lužánky, kolem vily Tugendhat až na náměstí, kde jsme měli dvouhodinový rozchod. Pak jsme se sešli u orloje a společně zamířili na nádraží, kde nás Fixka předala do rukou Mazly a Áni. Cesta domů byla v pohodě, no a v Olomouci jsme se už jen rozloučili a rozprchli domů.

(H)Alenka

Brno je nejbližší větší město, a přitom ho většina z nás nikdy důkladněji neprošla. Tak co jsem si z něj odnesla? Pouze to, že Brno je město se spoustou divných soch.

Pouze v pátek, v den, kdy jsme přijeli, nepršelo. I když jsem byla z cesty autobusem unavená a nikam se mi v té tmě nechtělo, nelitovala jsem. Světélkující noční Brno má něco do sebe. Obzvlášť si pamatuji výhled z hradu Špilberk a také od Katedrály sv. Petra a Pavla.

Následující dny už poprchávalo, ale počasí nás v ničem nezastavilo. Naopak, čím více prší, tím méně turistů potkáváte. Nepřímá úměra. Například na Prýglu, slavné brněnské přehradě, nebyla ani noha. Ale celkově na mě v sobotu opět nejvíce zapůsobil večerní program. Více jak dvě hodiny jsme strávili na Hudy stěně. Nejlepší bylo, že si každý našel to, co ho bavilo. Mě nejvíce nadchly samojističe – stroje, díky kterým můžete lézt i bez parťáka. Jakmile ztratíte strach s pocitu, že vás nikdo nejistí, začnete zkoušet cokoli. Bohužel v deset hodin stěna zavírala a museli jsme se vrátit na koleje, kde jsme dočasně bydleli.

Stoleté výročí jsme oslavili v neděli u sochy Masaryka. Zúčastnili jsme se shromáždění a při té příležitosti nasáli trochu vlastenecké nálady.

Poslední den jsme toho stihli každý tolik, kolik chtěl. Já jsem například při rozchodu vyrazila do proslulých brněnských sekáčů a nakonec to zapíchla na teplé kávě.

Tak kam vyrazíme příště?

Ančí AKA Basmati