Jednodeňka na Bradlo

A je tu zápis z první jednodenní výpravy v roce 2019! A to konkrétně 19.1. se opět naši skauti vydávají vstříc dobrodružství s chutí se vyválet ve sněhu. 

Tentokrát jsme zamířili na Bradlo. Sice je to kopec vysoký jen 600 m, ale i tak nám to zabralo celý den. Ráno jsme se sešli nečekaně na nádraží v nemalém počtu. Všichni spolu se supr náladičkou a s ďolíčkama ve tváři sdíleli zážitky a natěšeně vyčkávali na vlak. Ve vlaku jsme strávili… no, ani nevím jak dlouho. 😀 Dojeli jsme do cíle a vydali jsme se na cestu.

Na bobování to nebylo, ale i tak to stálo za to. Byla to parádní procházka. Na rozhledně jsme dali společnou fotku a pak jsme znovu překonali ledovou cestu smrti dolů z rozhledny. O kousek dál od rozhledny jsme si dali obídek v altánku a po odpočinku a doplnění energie jsme pokračovali dál na jiné nádraží.

Cesta zpět byla v pohodičce. Na konci cesty jsme měli ještě čas, tak jsme to před odjezdem ještě zakempili u hospůdky a na hřišti. No a pak nás čekala už jenom cesta zpátky.

 (H)Alenka 🙂

---

V sobotu ráno jsme se potkali na nádraží. Bylo nás celkem málo, ale to nám vůbec nevadilo. Koupili jsme si lístky a vydali se vstříc velkému výletu. Kam jsme vlastně jeli? No na Bradlo!

Nasedli jsme do vlaku a tam dělali, jako vždy, totální blbosti. Z cílové stanice jsme se rovnou vydali do kopce. Bylo krásně, celkem teplo, ale zároveň v okolí polehával sníh. Takové jarní počasí (pozn. editora: pro skauta obecného, ne homo sapiens zimomřivého). Cestou jsme se koulovali, váleli se ve sněhu, zpívali a samozřejmě zastavovali na svačinku.

Samotný výšlap na rozhlednu Bradla byl velmi nebezpečný. Místo schodů jsme pod sebou měli ledovou klouzačku a dostat se nahoru nám zvedlo adrenalin. Nahoře jsme se podepsali do deníku a udělali společnou fotku.

Cesta dolů byla ještě horší, ale protože jsme skauti, přežili jsme. V útulném přístřešku pod skalou jsme si dali oběd. Pak jsme došli k vlaku, nastoupili a jeli domů.

Byl to krásný, nádherný den. Děkuji všem, co tam byli.

Bubu